Martin Chodůr

Typický Chodúr: v jedné ruce má klarinet a v druhé přítelkyni Míšu

Pamatuji si na Martina jako na nenápadného blonďáčka s čupřinou hustých vlasů, která ho dlouho provázela – říká Hana Olejníková, která Martina učila na prvním stupni.

Byl to kluk, který byl velmi klidný a hodný, nikdy jsem s ním neměla sebemenší problém, vypráví Olejníková, podle které je jeho úspěch dílem jeho rodičů.

• Rodiče ho velmi dobře vedli a umožnili mu rozvíjet pěvecký talent, který na něm velmi brzy poznali. Všechna jejich práce se zúročila a Martin to dotáhl tam, kam to dotáhl.

A kdy dostal Martin první pětku?

• To si přesně nepamatuji, jestli vůbec nějakou dostal. Byl to dobrý žák, neměl s učením problémy. Patřil vždycky k lepšímu průměru,“ říká jeho bývalá učitelka.

• Když Martina potkám na ulici, v jedné ruce má klarinet a v druhé přítelkyni Míšu, se kterou už dlouho chodí. To je typický obrázek Martina Chodúra, řekla bych, že Martin je skromně suverénní a oproti ostatním členům soutěže zvládá celou SuperStar velmi vyrovnaně a nikdy jsem u něj neviděla, že by oplakával odchod jiného soutěžícího.

• Co se týká Martinova pohybového nadání, není a nikdy nebyl pohybově nadaný, to víme všichni. Vůbec se mi ale nelíbilo, jak pan Habera připodobnil jeho tance k epileptickému záchvatu. Martin si umí ze svého nedostatku udělat přednost. Nikoho nenapodobuje a je svůj – míní Olejníková.

Na Martina si pamatuje i Lenka Bergerová, která ho učila hudební výchovu. Na otázku, jestli už tehdy poznala, že je Martin Chodúr velkým talentem, odpovídá:

• Tak, jak vystupuje, nenápadně, takový přesně byl. To, že je muzikant, jsem zjistila úplně náhodou na matematickém soustředění.

• Hlavní náplní těchto soustředění je počítání, ale děti se musejí něčím odreagovat, a tak mají vždycky nějaký večerní program, například karaoke show. Právě při ní jsem zjistila, že je Martin talentovaný. Vymykal se ostatním dětem a působil velmi dospěle. Měl úžasný pěvecký repertoár. Válel Beatles a další písničky, které ostatní děti neuměly, a vůbec se nepotřeboval dívat na displej, kde běžela slova – vypráví dál učitelka.

• Vůbec neměl ostych, bylo vidět, že ho to baví. Vzal mikrofon a s klidem sobě vlastním zazpíval. Od šesté třídy psal Martin básničky, které byly nad úrovní jeho věku. Psal i velmi kvalitní slohové práce a dokázal nad věcmi hluboce přemýšlet – pokračuje Lenka Bergerová.

• Podle ní byl Martin příjemný kluk, který se nikdy nesnažil prosadit na úkor druhých. Pamatuji si i na Martinovu přítelkyni Míšu. Myslím si, že se k sobě skvěle hodí. Oba jsou velmi umělecky a citově založení lidé – uzavírá.